Osteoartritida u lidí

Kloub se skládá z kosti, chrupavky pokrývající kloubní plochy, tzv. synoviální tekutiny (viskózní tekutina zajišťující velmi nízké tření při pohybu kloubu), vazivového kloubního pouzdra a okolních vazů a šlach.

Pakliže dojde k narušení procesu normální tvorby kolagenu či synoviální tekutiny, dochází k vyššímu opotřebení tkání, zvýšení nitrokloubního tření a následně i zánětu – osteoartritidě. Tělo při zánětu vylučuje tzv. cytokiny, které upravují průběh imunitních procesů; zároveň však mohou dále narušovat kloubní tkáně. Kloub je tedy v takové situaci ohrožován mechanickým a chemickým poškozením. Výsledkem je nejen bolestivost při pohybu, ale též omezení rozsahu pohybu. Osteoartritida často postupuje velmi zvolna a může tak snadno uniknout pozornosti – a to především u jedinců, u kterých není kladen důraz na intenzivní trénink a průběžné sledování výkonnosti.

Osteoartritida je chronické progresivní onemocnění způsobující postiženým jedincům bolest a obtíže při pohybu. K typickým predispozičním faktorům osteoartritidy se u člověka řadí:

• Věk (riziko se zvyšuje přibližně do 80 let, poté je stabilní)
• Pohlaví (zhruba do 50 let věku je vznik pravděpodobnější u mužů, poté se poměr obrací)
• Zranění narušující rovnovážné rozdělení zátěže mezi klouby (typicky poranění menisků)
• Nadváha (v některých studiích obezita zvýšila riziko vzniku až třikrát oproti lidem s normální hmotností)
• Přetěžování pohybového aparátu (např. těžká fyzická práce, dlouhé klečení nebo repetitivní zátěž kloubů v zaměstnání, sporty s vysokou intenzitou pohybu aj.)
• Genetické předpoklady (vznik pravděpodobnější u rodičů, u nichž se osteoartritida objevila v nízkém věku)

Velmi často jsou osteoartritidou postiženy kolenní klouby, klouby zápěstí a prstů či kyčelní klouby. Diagnostika je v současnosti zaměřena hlavně na klinické vyšetření (otoky, bolestivost, subluxace, krepitace – zvuky vznikající třením kostních ploch o sebe, zhodnocení kulhání) rentgenologické/tomografické zhodnocení kloubu (zúžení kloubní štěrbiny, případně nepravidelnosti povrchu kloubních ploch), magnetickou rezonanci (pro lepší zhodnocení chrupavky a odlišení osteoartritidy např. od poranění) a artroskopii (vizuální zhodnocení kloubního prostoru). Méně často se využívá také ultrasonografické vyšetření. Poměrně slibně se jeví mj. diagnostika stanovením hladiny tzv. biomarkerů (v tomto případě např. fragmenty vzniklé rozpadem kolagenu) v moči.

Další informace:

Glyn-Jones, S. et al. 2015. Osteoarthritis. The Lancet 386(9991), pp. 376–387.

Lefèvre-Colau, M.-M. et al. 2016. Is physical activity, practiced as recommended for health benefit, a risk factor for osteoarthritis? Annals of Physical and Rehabilitation Medicine 59(3), pp. 196–206.

Silverwood, V. et al. 2015. Current evidence on risk factors for knee osteoarthritis in older adults: a systematic review and meta-analysis. Osteoarthritis and Cartilage 23(4), pp. 507–515.

Wittenauer, R. et al. 2013. Update on 2004 Background Paper, BP 6.12 – Osteoarthritis. Priority Medicines for Europe and the World Update Report. January 28, 2013. https://www.who.int/medicines/areas/priority_medicines/BP6_12Osteo.pdf?ua=1