Osteoartritida u zvířat

Kloub se skládá z kosti, chrupavky pokrývající kloubní plochy, tzv. synoviální tekutiny (viskózní tekutina zajišťující velmi nízké tření při pohybu kloubu), vazivového kloubního pouzdra a okolních vazů a šlach.

Pakliže dojde k narušení procesu normální tvorby kolagenu či synoviální tekutiny, dochází k vyššímu opotřebení tkání, zvýšení nitrokloubního tření a následně i zánětu – osteoartritidě. Tělo při zánětu vylučuje tzv. cytokiny, které upravují průběh imunitních procesů; zároveň však mohou dále narušovat kloubní tkáně. Kloub je tedy v takové situaci ohrožován mechanickým a chemickým poškozením. Výsledkem je nejen bolestivost při pohybu, ale též omezení rozsahu pohybu. Osteoartritida často postupuje velmi zvolna a může tak snadno uniknout pozornosti – a to především u jedinců, u kterých není kladen důraz na intenzivní trénink a průběžné sledování výkonnosti.

Osteoartritida je chronické progresivní onemocnění způsobující postiženým jedincům bolest a obtíže při pohybu. K typickým predispozičním faktorům osteoartritidy se řadí:

• Věk (výskyt se zvyšuje s věkem; např. u koček odhalily některé studie osteoartritidu u 60 % koček starších 6 let)
• Plemeno (u psů je osteoartritida častěji diagnostikována u velkých plemen; nadto se u některých plemen – jako třeba Labrador retrieveři, beagle a další – snáze vyvíjí obezita)
• Zranění narušující rovnovážné rozdělení zátěže mezi klouby (typicky přetržení zkříženého kolenního vazu či kloubní dysplazie u psů aj.)
• Nadváha (často uváděna jako predispoziční faktor u psů, ovšem např. u koček není vztah ke vzniku osteoartrózy tak jednoznačný)
• Přetěžování pohybového aparátu (např. příliš intenzivní trénink u mladých koní, jejichž pohybový aparát se stále ještě vyvíjí)
• Dědičná a vývojová onemocnění kloubů (typický je vysoký výskyt osteoartritidy u psů postižených dysplazií kloubů – např. kyčlí nebo loktů)

Často postiženými klouby jsou např. kolena, kyčle, lokty, ale též spěnkové klouby či meziobratlová kloubní spojení. Diagnostika je v současnosti zaměřena hlavně na klinické vyšetření (otoky, bolestivost, subluxace, krepitace – zvuky vznikající třením kostních ploch o sebe, zhodnocení kulhání) rentgenologické/tomografické zhodnocení kloubu (zúžení kloubní štěrbiny, případně nepravidelnosti povrchu kloubních ploch), magnetickou rezonanci (pro lepší zhodnocení chrupavky a odlišení osteoartritidy např. od poranění) a artroskopii (vizuální zhodnocení kloubního prostoru). Méně často se využívá také ultrasonografické a scintigrafické vyšetření. V poslední době se ukazuje, že diagnostikovaných případů osteoartritidy u domácích zvířat rok od roku přibývá.

Další informace:

Bennett, D. et al. 2012. Osteoarthritis in the cat. Journal of Feline Medicine and Surgery 14(1), pp. 65–75.

Bland, S.D. 2015. Canine osteoarthritis and treatments: a review. Veterinary Science Development 5(1), pp. 84–89.

Kerwin, S.C. 2010. Osteoarthritis in Cats. Topics in Companion Animal Medicine 25(4), pp. 218–223.

Mathews, K. et al. 2014. Guidelines for Recognition, Assessment and Treatment of Pain. Journal of Small Animal Practice 55(6), pp. E10–E68.Schlueter, A.E. and Orth, M.W. 2004. Equine osteoarthritis: a brief review of the disease and its causes. Equine and Comparative Exercise Physiology 1(4), pp. 221–231.

Souza, M.V.D. 2016. Osteoarthritis in horses – Part 1: relationship between clinical and radiographic examination for the diagnosis. Brazilian Archives of Biology and Technology 59, e16150024. Epub June 27, 2016.https://dx.doi.org/10.1590/1678-4324-2016150024